Letní slunovrat
LETNÍ SLUNOVRAT
Nejdelší den a nejkratší noc v roce. Nastává astronomické léto. Obvykle připadá na 20. nebo 21. června. Životodárná síla slunce byla odpradávna předmětem uctívání, rituálů a pevně spjata s lidskou touhou po životě. O významu a síle propojení s přírodou svědčí, že oslavy slunovratu jsou slaveny téměř po celé Evropě.
Pro posílení slunce se na kopcích zapalovaly ohně jako jeho pozemský symbol. Jejich přeskakováním se lidé snaží zajistit sílu, očistit se a získat zdraví pro celý další rok. Více či méně úspěšné přeskakování ohně ve dvojicích (muž a žena) signalizovalo sehranost páru a jejich více či méně úspěšnou cestu budoucím společným životem. Stejně tak házení květinového věnce skrz oheň, kdy každý z páru stál na jedné straně a takto oslněni jasem ohněm snažili se házet druhému nebo naopak věneček zachytit.
Chlapci zapalovali březová košťata točili s nimi nad hlavou. Také je vyhazovali hořící a rotující vysoko do vzduchu. Kolikrát se podařilo touto pochodní otočit, na tolik se pro mladíka usuzovalo zdravých a silných let života.
Symbolický kruh slunce byl ztělesněn v kolech či sudech namazaných kolomazí, zapálených a takto planoucích pak za tmy pouštěných z kopce. I zde byla snaha udržet sílu slunce a napodobit jeho dráhu po nebi. Tento zvyk jako i samotné pálení ohňů bylo v minulosti zakazováno kvůli velkému nebezpečí vzniku požárů, ale také kvůli volné morálce a sexuální nevázanosti oslavující sílu života.
Síla slunce se projevovala i v síle připisované bylinám, které se měly sbírat právě o této krátké světlé noci, protože prý byly nejúčinnější. Květinami a bylinami se zdobilo obydlí uvnitř i vně.
Byliny sloužili i k milostnému věštění či čarování. Devatero kvítí musí sebrat nezadaná děvče, ale za přísných podmínek. Byliny se sbíraly v noci, nesmělo se při tom hovořit ani se smát či zpívat, ani se vracet stejnou cestou. Z bylin uvitý věneček vložila dívka pod polštář, aby se jí ve snu zjevil ten, který si ji vezme za ženu. Věneček se také pouštěl po vodě, aby z jeho plavby dívka mohla usuzovat, jak přímou či klikatou bude mít dráhu svého života a jak daleko od domova ji život zanese. Mládenci měli někdy snahu věneček své milé zachytit, aby pro sebe získali dívčinu náklonnost. Dívky zas zapékaly trochu těchto čarodějných bylinek do pečiva, které dávaly sníst svému vyvolenému nebo je tajně zašívaly do části jeho oděvu či polštáře, aby si zajistily jeho lásku.
Nejen oheň, ale i voda měla v tento čas zvláštní sílu a koupel je v tento den blahodárná a očišťující.
Síla země se v tradici projevovala bájemi o otevírání podzemí a vydávání pokladů. V této noci přesně o půlnoci prý v lese kvete zlaté kapradí, pomocí něhož lze brány země otevřít a poklady vyzdvihnout. Běda však tomu odvážlivci, který se při hledání nechá svést bludičkami a divoženkami - svedou ho na scestí a utancují k smrti. Dobrým lidem prý ale bludičky pomáhají poklady najít. V tuto noc je také možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi.
Celou řadu původních starověkých pohanských zvyků, magických rituálů a tradic se křesťanská církev snažila potlačit nebo alespoň usměrnit. Magické rituály proto byly často zakazovány, navíc byl v blízkosti slunovratu ustanoven svátek svatého Jana Křtitele a část zvyků se posunula k tomuto datu. Zejména sběr bylin o svatojánské noci. Pohanská a křesťanská tradice se tak propojila.
